 Objekt těžkého opevnění N-S 86 "Havlíček" nad Lázněmi Běloves. Na protějším svahu nad pravým okrajem objektu je vidět linie těžkého opevnění vedoucí k nedaleké tvrzi Dobrošov. (1938) |
|
|
| Těžké opevnění se od lehkého lišilo především tím, že bylo budováno a připraveno pro dlouhodobý odpor a bylo lépe uzpůsobeno pro boj v obklíčení. Těžké opevnění tvořily jednak izolované pěchotní sruby, jednak tvrze. Bylo vybaveno silnější výzbrojí, týlovým zázemím pro dlouhodobý pobyt posádky uvnitř a bylo celkově odolnější. |
|
Objekt těžkého opevnění N-S 86 "Havlíček" nad Lázněmi Běloves. Na protějším svahu nad pravým okrajem objektu je vidět linie těžkého opevnění vedoucí k nedaleké tvrzi Dobrošov. (1938) |
 Pohled opačným směrem od pěchotního srubu N-S 81 "Lom" na srub N-S 82 "Březinka" nad Bělovsí u Náchoda. (1938) |
|
|
 Nejdochovalejším těžkým objektem československého opevnění je R-S 74 "Na holém" (III. stupeň odolnosti, tzv. římský) pod dělostřeleckou tvrzí Hanička. Jeho hlavní výzbrojí byly 2 protitankové kanóny ráže 47 mm se spřaženým těžkým kulometem a 2 dvojčata těžkých kulometů, což je neobvyklejší kombinace. (1997) |
 tzv. arabské. Tyto objekty se budovaly v hůře prostupném terénu a proto v těchto objektech byly protitankové kanóny spíše vzácné. Hlavní výzdroj tvoří většinou pouze 2 dvojčata těžkých kulometů, jak je tomu i v tomto případě. Do týlového patra se vstupovalo po žebříku místo obvyklého schodiště a místnosti v poměrně malém objektu byly často víceúčelové bez komunikačních chodeb. (1997) |
| Izolované pěchotní sruby byly budovány v liniích
na principu
vzájemné ochrany palbou. Celým obranným pásmem vedl pás překážek,
většinou
kombinovaných proti tankům i pěchotě, dle konkrétního terénu. V ose
těchto překážek byly
umístěny
jednotlivé těžké objekty. Součástí izolovaného pěchotního srubu byly
obvykle
dvě protilehlé střelecké místnosti, jejichž zbraně vedly palbu směrem k
sousedním objektům a bránily nepříteli překročit či poškodit překážky.
Výzbrojí každé střelecké místnosti byl nejčastěji protitankový kanón
ráže
47 mm s kadencí až 35 ran za minutu spřažený s těžkým kulometem, v
sousední
střílně pak dvojče těžkých kulometů. Ostatní zbraně (lehké kulomety)
sloužily
pro vlastní kruhovou obranu. Ta byla usnadněna kruhovým pásem překážek
kolem
každého
izolovaného srubu. Pro pozorování okolí a případně i palbu z lehkého
kulometu
sloužily pozorovací pancéřové zvony (kulovité ocelolitinové útvary
vyčnívající ze stropu
objektu, vybavené střílnami). V některých případech byly určeny jen pro
palbu
do důležitého čelního směru, nebo nahrazovaly zbraň ve střelecké
místnosti, která neměla potřebný výhled. V takovém případě se příslušný
pancéřový
prvek jmenoval kopule a nebyl vybaven otvorem pro periskop ve vrchlíku.
Izolovaný pěchotní srub byl vybaven
vlastním
zázemím, mezi které patřila studna, ubytovna, elektrárna,
vzduchotechnika s ochranou před
bojovými plyny, umývárny, WC atd. Plánovaná životnost objektů v boji v
obklíčení
byla
cca 14 dní. Posádku tvořilo obvykle několik desítek vojáků. Izolované
pěchotní
sruby se budovaly v několika odolnostech dle míry ohrožení a významu
(1,
2, I, II, III - římská tři byla nejvyšší pro izolované objekty).
Celkový počet vybetonovaných těžkých objektů včetně tvrzových bylo
téměř 300 z plánovaných přibližně 1 000. Velké množství objektů bylo v
září 1938 rozpracovaných, často těsně před betonáží. Vybavit a
vyzbrojit vybetonovaný těžký objekt ale trvalo přibližně další 2
roky práce, v případě tvrzí ještě výrazně déle. |
 Pohled na nejčastější protitankovou překážku typu A. Byla tvořena řadou ocelových jehel zapuštěných do železobetonového prahu a řadou ocelových rozsocháčů (československý vynález). Tato zdvojená překážka byla dále vypletena ostnatým drátem. Překážky byly v celé své délce pod palbou těžkých objektů, v tomto případě je na snímku interval mezi objekty K-S 6 "U kapličky" a K-S 5 "U potoka", který je vidět v pozadí, včetně obvodové překážky. (1938, sbírka KVH Kralka) |
|
Nejzajímavější muzea (izolované pěchotní sruby) K-S 5 "U
potoka": U obce Dolní
Morava nedaleko městečka Králíky. Jeden z největších a nejsilněji
vyzbrojených pěchotních srubů v
nejčastější II. (římské) odolnosti.
                         Areál
Darkovičky: U stejnojmenné vesnice
na severní Moravě. Jedno z nejdéle fungujících muzeí československého
opevnění, tvořené třemi pěchotními sruby a lehkým objektem. Běžně se
provádí pouze v objektu MO-S 19 "Alej". Tento pěchotní srub měl v
Československu první zrekonstruovánu původní výzbroj i vnitřní
vybavení. Má
originální zvony, i když z jiných lokalit.
        Areál Milostovice:
Na okraji stejnojmenné vesnice nedaleko
Opavy. Ojedinělé tři sousedící pěchotní
sruby s originálními pancéřovými zvony. Provádí se pouze na pěchotním
srubu OP-S 25 "Trigonometr".
    MO-S
5 "Na
trati", MO-S 4 "Šedá vila":
Na severním okraji města Bohumín na Ostravsku. Zcela jedinečné typy
těžkých objektů, budované na úplném počátku opevňování na přelomu let
1935-36.
           R-S
72 "Nízká": Nedaleko tvrze
Hanička nad
Rokytnicí v Orlických horách. Ukázka objektu v menší, 2., tzv.
"arabské"
odolnosti, s výzbrojí doplněnou o minomet. Podobný muzeální objekt je
i po zuby ozbrojený "arábek" R-S 87 "Průsek" s minometem a
protitankovým
kanónem, ale oficiální www jsem nenašel. Nachází se rovněž poblíž tvrze
Hanička u Anenského vrchu nad obcí Říčky.
        StM-S
33 "Lesík":
U Starého Města pod Sněžníkem. Typický těžký objekt v nejnižší běžně
budované odolnosti ("arabské" 2),
v
provedení s obvyklejší slabší výzbrojí (hlavní výzbroj tvořily jen dvě
dvojčata těžkých kulometů). Muzeum je v počáteční fázi rekonstrukce.
  MJ-S 3
"Zahrada":
V obci Šatov na jižní Moravě. Muzeum na trochu jiné téma,
představuje objekt modernizovaný a částečně přezbrojený v rámci
poválečné
reaktivace, v roce 1938 byl jen v hrubé betonáži.
    Podél celé
severní
hranice je roztroušených mnoho dalších menších muzeí, provozovaných
převážně různými skupinami nadšenců, viz např. http://www.military.cz/opevneni/muzea.html.
|
 |
 |
| Fotografie dnešního stavu opevnění na Trutnovsku: T-S 82 až T-S 60 (nachází se v jiném koutě Kočičákova doupěte). |
 |
 Pěchotní srub K-S 30 "V lesíčku" nad Lichkovem s obvodovou protipěchotní překážkou. (1938) |
 Pohled od R-S 73 "Na okraji" na srub R-S 74 "Na holém". Vpravo je patrný protitankový příkop. Překážky mezi sruby byly obyčejně vysunuty směrem k nepříteli, aby se objekty při palbě co nejméně vzájemě ohrožovaly. (1938) |
|
|
 |
 Tvrzový pěchotní srub K-S 24 "Libuše" dělostřelecké tvrze Bouda. Objekt byl v lesním kopcovitém neprostupném terénu a proto byl vyzbrojen pouze kulomety. Uprostřed kopule pro kulometné dvojče (M), po stranách zvony s lehkými kulomety, určené především k pozorování. Objekt měl navíc dvě kulometná dvojčata pod betonem. (1938) |
| Vyšší odolnost IV byla vyhrazena výhradně
pro objekty
tvrzí. Tvrzí se rozumí seskupení několika objektů v nejvyšší odolnosti
propojených v podzemí chodbami s podzemními týlovými
prostorami (velitelství, muniční sklady, kasárna, strojovna, filtrovna
atd.). Tvrze měly v opevněném pásmu klíčovou úlohu, protože měly ve
výzbroji těžké dělostřelectvo. To jednak pomáhalo izolovaným
objektům
bránit svěřený úsek i je samotné, jednak zamezovalo nepříteli v
shromažďování
a přípravě pozic k útoku na opevnění. Dělostřelectvo tvrze mělo být
soustředěno
jednak v dělostřeleckých srubech, jejichž palba byla směřována podél
pevnostní
linie (po třech houfnicích) a jednak v dělostřeleckých otočných věžích
(po dvou houfnicích). Postřelování roklin a odvrácených stran teréních
vln měly zajišťovat velkorážové pevnostní minomety v minometných
srubech.Výzbrojí
dělostřeleckých tvrzí se měly stát 10 cm poloautomatické houfnice (s
ručním
podáváním nábojů) s kadencí až 20 ran/min a podobně rychlopalné 12 cm
minomety. Součástí
tvrzí
byly též pěchotní sruby, zajišťující ochranu dělostřeleckých objektů
(většinou byly vložené do linie izolovaných objektů) a vchodový
objekt do podzemí umožňující zásobování. Důležitou roli měly
dělostřelecké pozorovatelny, které byly budovány jednak v podobě
specializovaných objektů, jednak k pozorování sloužily i izolované
pěchotní sruby, v nejvhodnějších umístěních s dobrým výhledem doplněné
o dělostřelecké pozorovací zvony (bez střílen). Dělostřelecký srub je k
vidění
např. na Haničce, na Dobrošově, nebo na Hůrce, objekt pro věž je
přístupný na Boudě,
na Haničce, na Hůrce a na Smolkově. Ani jeden kus houfnice, věže, či
minometu nebyl do
30. 9. 1938 dodán, byly v té době teprve v prototypech a ve výrobě,
proto muselo
za
mobilizace
důležitou funkci tvrzí v opevněném pásmu nahrazovat polní
dělostřelectvo. |
 Výzbroj měly tvořit dvě rychlopalné houfnice vz. 38 ráže 10 cm. (podobná věž na Maginotově linii ve Francii ve vysunuté poloze, dělostřelecká tvrz Fermont) |
 Dělostřelecký srub R-S 79 "Na mýtince" tvrze Hanička v Orlických horách (odolnost IV). Těžká dělostřelecká výzbroj těchto srubů měla být hlavním činitelem při obraně okolních úseků těžkého i lehkého opevnění. Výzbrojí tohoto srubu měla být trojice rychlopalných houfnic vz. 38 ráže 10 cm. (1938) |
|
Dnes se provádí na následujících dělostřeleckých tvrzích (vyjmenováno od západu na východ) Stachelberg:
Nachází se
nad obcí Babí u Trutnova. Provádí se v jediném
vybetonovaném pěchotním srubu a v části rozestavěného podzemí. Na
povrchu je naučná stezka po staveništi největší tvrze v předválečném
Československu, zajímavé jsou například očištěné základové skořápky
pěchotních srubů opuštěných těsně před betonáží.
       Dobrošov:
Nad stejnojmenou vesnicí nedaleko Náchoda, jedno z nejdéle fungujících
pevnostních muzeí. Provádí se v
nedokončeném dělostřeleckém srubu, v rozstříleném pěchotním srubu a v
mezilehlé části rozestavěného podzemí, rozsáhlá tvrz byla dokončena jen
částečně. Zajímavostí jsou filmové makety 10 cm houfnic, které byly v
roce 1938 k dispozici pouze v úspěšném prototypu a ve výrobě. Povrch
tvrze je
volně přístupný, k vidění je ještě jeden nepoškozený tvrzový pěchotní
srub.
      Skutina:
Provází se v
jednom ze dvou vybetonovaných pěchotních srubů včetně části
rozestavěného podzemí. Povrch staveniště tvrze je volně přístupný.
        Hanička: Nad Rokytnicí v
Orlických horách. Provádí se ve vchodovém
objektu, pěchotním srubu, u dělostřeleckého srubu, u otočné dělové věže
a v rozsáhlém podzemí.
Stavebně dokončená tvrz je bohužel poznamenaná přestavbou na
protijaderný kryt. Většina povrchu je volně přístupná, jedinečné jsou
zachovalé původní
pancéřové zvony a kopule na některých objektech.
Bouda: Nad Lichkovem
nedaleko městečka Králíky u Suchého vrchu. Provádí se ve
vchodovém
objektu, pěchotním srubu, objektu pro dělostřeleckou otočnou a výsuvnou
věž a v rozsáhlém podzemí. Povrch stavebně dokončené tvrze je volně
přístupný. Unikátní je jediná nezabetonovaná šachta pro dělovou věž,
jediný nezakrytý vchodový objekt a původní nepřebudované podzemí.
         Hůrka: Na
okraji městečka Králíky směrem na Hanušovice. Provádí se na vchodovém
objektu a v podzemí. Povrch stavebně dokončené tvrze je kompletně
přístupný.
       Orel:
Jediný vybetonovaný objekt je součástí areálu Darkovičky u
stejnojmenné vesnice na Ostravsku, ale uvnitř poničeného objektu se
běžně neprovádí. Kromě toho byl vybudován související předsunutý
pěchotní srub MO-S 23 "Chlupáč" určený pro otočnou kulometnou věž ,
kvůli větší vzdálenosti a mezilehlému údolí ale nebyl napojen chodbou.
Linie těžkého opevnění má v této části vzácně dva sledy. Většina
povrchu tvrze
je volně přístupná.
       Volně
přístupné
nemuzeální (pro změnu od východu k západu)
Smolkov:
Nad obcí Háj ve Slezsku na Ostravsku. První a nejdokončenější tvrz.
Přístupný je pouze
povrch tvze kromě vchodového objektu a je zde zřízena naučná stezka.
    Šibenice:
Nedaleko Opavy nad obcí Jamnice. Přístupný je celý povrch,
ale stopy staveniště v počátečním stádiu jsou téměř neznatelné, i když
pěchotní sruby
byly těsně před betonáží. Jiných bunkrů je v okolí
neuvěřitelné množství, stačí se podívat například do turistické mapy.
    Orlík.
Jižně od obce Rejvíz nad městem Jeseník. Tvrz neměla mít podzemní
chodby a kromě bojových úkolů měla sloužit pro intenzivní výcvik
posádek všech tvrzí. Stavba
nebyla započata, sousedící uzávěr silnice od Jeseníku do vnitrozemí je
vybudován (jen lehké
opevnění, těžké objekty ve fázi projektu). Možné je navštívit povrch v
plánovaném umístění a dopadové plochy (nejvzdálenější měla být až u
Hvězdy nedaleko Pradědu).
    Jírová
hora: Severozápadně od obce Zbečník (Hronov) na Trutnovsku.
Stavba
rozsáhlé silně vyzbrojené tvrze nezapočata, ale byla v pokročilé fázi
přípravy,
sousedící těžké objekty většinou vybudovány. Možné je navštívit povrch
tvze v
plánovaném umístění. Pohled z Jírové hory přes sousední pěchotní srub
T-S 7 "Lom" je v Kočičákově doupěti v části Úvod.
       Poustka.
Severovýchodně nad obcí Bezděkov (Lhota) na Trutnovsku.
Stavba
nezapočata, ale byla v pokročilé fázi přípravy,
sousedící těžké objekty vybudovány. Možné je navštívit povrch tvze v
plánovaném umístění.
  Nejistě částečně přístupné
Adam:
Dle cedulí je nepřístupná, z vlastní zkušenosti hlídaná za použití
velkých vyhladovělých psů
i v neoplocené části
povrchu. Ale z neoplocené části vás možná nevyženou. Za plotem je jen
vchodový objekt.
 |
 Přes impozantní dojem bylo československé opevnění v roce 1938 především obrovským staveništěm ojedinělého rozsahu. Jen malé úseky byly relativně dokončené, vyzbrojené a vybavené. Téměř plánovaného stavu těžkého opevnění bylo dosaženo pouze v Bratislavě a v některých dalších úsecích betonovaných v prvním roce výstavby 1935-1936. Přesto ale mělo opevněné pásmo na většině míst nezanedbatelnou bojovou a především odstaršující hodnotu. Pěchotní srub StM-S 31b "Borek" u Starého Města pod Sněžníkem. (2004) |
| Především těžké
opevnění je symbolem
legendárních československých pevností na našich předválečných
hranicích. Důvodem obdivu je impozantní vzhled i technické řešení
staveb, které jsou často
opuštěné na zajímavých místech, a neuvěřitelný příběh ponižující
porážky
silného odhodlaného národa bez boje, který provázel
jejich budování. Čechoslováci tehdy bránili proti obrovské
přesile
vlastní svobodu a samostatnost, což dávalo vojákům nezvyklou morální
sílu. Tyto pevnosti byly v době vzniku zdrojem mnohých nadějí,
s československými vojáky nebyly
nikdy poraženy v boji a proto dodnes budí zájem, úctu a obdiv. |
 Těžké opevnění na jižní Moravě a v Bratislavě bylo po válce reaktivováno a bylo bojeschopné až do devadesátých let. Výzbroj zůstala původní, pouze protitankové kanóny byly nahrazeny za výkonější ze sovětského tanku T-34/85. Jiné bylo i vnitřní vybavení, především systém ventilace. Na snímku objekt MJ-S 4 "Zatáčka". (2003) |
| Opevněním se zabývá podrobněji např. tato
pravěká www
stránka a obsahuje i sympatický seznam
vybudovaných i plánovaných těžkých objektů (v roce 1997 naprosto
skvělý). Dokonalá databáze těžkých objektů je k dispozici na www.opevneni.cz, úžasný archiv
dobových snímků na www.bunkry.cz. |
| Zvláštností je
jeden "zatoulaný" pěchotní srub, který se nachází v Brdech nedaleko
Příbrami. Jmenuje se CE a lidé jej mohou znát např. z filmu "Obecná
škola", kde si docela věrohodně zahrál pevnost na hranicích. Ve
skutečnosti se ale nachází na dělostřelecké střelnici Jordán ve
vojenském výcvikovém prostoru u základny Jince. V době
svého vzniku sloužil k výcviku
pevnostních jednotek, ale především k vývoji a testování technického
řešení včetně zbraní a vybavení (např. rychlopalbu z kanónu tehdy asi
žádný
jiný těžký objekt nezažil). Kromě toho zde probíhaly i ostřelovací
zkoušky pro ověření odolnosti objektu včetně použití moždíře ráže 30,5
cm. Je pozoruhodné, že byl vybudován až po
roce rozsáhlé výstavby podobných bunkrů na hranicích. S vysokou mírou
utajení byl tento objekt předváděn nejvyšším politikům, vybrané
generalitě a vojenským delegacím spojeneckých zemí. Cvičná střelba z bojových objektů přímo na hranicích možná nebyla, k výcviku ve střelbě z protitankových kanónů L1 a dalších zbraní sloužila ještě střelnice v Žárovicích u Plumlova na Moravě (skromněji řešená, ale rozsáhlejší). Největším cvičištěm se v blízké době měla stát cvičně/bojová dělostřelecká tvrz Orlík v Jeseníkách u Rejvízu, kterou se ale do mobilizace nepodařilo realizovat. Posádky československého těžkého opevnění byly elitní hraničářské jednotky. Potřebný praktický výcvik ale absolvovaly jen částečně, což bylo způsobeno především velkým počtem osob a krátkým časem. Přesto bylo vynaloženo velké úsilí a intenzivní výcvik absolvovalo mnoho vojáků, kteří pak předávali po návratu z kurzů své znalosti dalším. |
